Chov

V tomto článku bychom se chtěli zaměřit na popis podmínek a prostředí, ve kterém chováme naše krajty. Zkušenosti jiných chovatelů mohou a pravděpodobně i budou mírně odlišné. Neberte prosím níže napsané jako dogma pro chov těchto stromových hadů, ale spíše jako popis toho, jak to funguje u nás. U těchto krajt platí více než u jiných hadů, že je potřeba vytvořit optimální pohodové podmínky a klima jak v teráriu, tak v celém prostoru, kde je terárium umístěno. Pokud se toto podaří, chov a třeba i odchov se může zdát jednoduchou záležitostí. Na druhou stranu, pokud se nepodaří nalézt optimální podmínky a vyvážené prostředí, bude jejich chov spíše průběžným zklamáním než radostí. Odtud pramení i rozdělení teraristů na dva tábory. První, kteří neustále hledají a stále nemohou nalézt ony vhodné podmínky, považují chov těchto krajt za nesmírně obtížný. Druzí, kterým se úspěšně podařilo nastavit prostředí a klima, naopak tvrdí, že chov těchto krajt je víceméně snadný a bezproblémový. Úspěšný chov je tedy postaven zejména na vytvoření odpovídajících podmínek v teráriu a okolí. Těmito podmínkami je myšlena hlavně odpovídající teplota, vzdušná vlhkost a klid.

 

Předpoklady pro pořízení Morelia viridis

Ve spoustě článků se dočteme, že tito hadi jsou vhodní výhradně pro zkušené chovatele. Co v tomto směru znamená zkušený chovatel a proč nejsou vhodní pro začátečníky, se už ale zpravidla nedozvíme. Jak je napsáno výše, úspěšný chov je postaven zejména na vhodných podmínkách. V tomto směru je nutné, aby chovatel těchto hadů měl zkušenosti s vytápěním terárií, řízením vlhkosti apod. Vzhledem k tomu, že se jedná o stromové hady, tak i manipulace s těmito hady je odlišná od např. užovek nebo korálovek. Tito hadi nejsou vhodní pro častou manipulaci v rukou. Pokud si chovatel chce pořídit hada, kterého bude často vytahovat z terária a bude s ním chtít být v kontaktu, tak v tomto směru je krajta zelená zcela nevhodným jedincem. Většina z nich velmi nelibě nese častou manipulaci. Důsledkem tohoto může být zvýšená agresivita nebo nevůle přijmout potravu.

 

Terárium

V našem chovu používáme celoskleněná, hygienicky vybavená terária. Pod pojmem hygienická je myšleno, že vybavení terária tvoří pouze dvě vodorovné tyče, miska s vodou a na dně rozložené noviny. Vodorovné tyče by měly být vždy minimálně dvě v různé vzdálenosti od zdroje vytápění, aby had mohl mít na výběr mezi teplejším nebo chladnějším zavěšením. Jako materiál pro tyto tyče používáme šedé plastové vodovodní trubky, které jsou běžně dostupné v kterémkoli hobby marketu. Řada chovatelů úspěšně používá různé přírodní materiály a na dno např. rašelinu nebo cypřišovou kůru. V tomto ohledu je nutné jakékoli přírodní větve řádně očistit a rašelinu nebo kůru ideálně přepéct. Velikost terária by měla být přímo úměrná velikosti chovaného jedince. Mláďata umístěná do velkých a prostorných terárií budou pravděpodobně odmítat nabízenou potravu. Větrání v našich teráriích zajišťujeme vždy ve dvou místech a obě vždy ve stropě. První větrací lišta je umístěna kousek za čelní stěnou a druhá potom vzadu u zadní stěny.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Osvětlení

Veškeré osvětlení je v našem chovu vně samotného terária. Používáme standardní bílé zářivky zavěšené nad teráriem. Na stropě terária máme položené papírové ubrousky pro mírné zastínění. Tyto zářivky spolehlivě zahřívají i patra terárií nad sebou. Je možné využít i klasických žárovek a květináčů. V tomto případě je nutné dát pozor na namotávající se krajty na žárovky a nebezpečí popálení. Ideální je využít např. drátěné pletivo jako kryt před žárovkou.

 

Teplota

Teplota v teráriu by se měla pohybovat ideálně v rozmezí 27-30 °C přes den a 26-28 °C v noci. Za normálních okolností není vhodné dlouhodobě snižovat teplotu pod 24 °C. Výjimkou může být období, ve kterém jsou krajty cyklovány a připravovány pro páření. Odpovídající teplotu zajišťujeme v našich podmínkách vyhříváním celé místnosti, ve které jsou krajty umístěny, přitápíme individuálně topnými fóliemi uloženými přímo pod skleněným dnem terária (spotřeba těchto fólií je cca. 6 W). Další variantou vytápění jsou např. žárovky, topné kameny apod.

Vlhkost

Udržování optimální vzdušné vlhkosti považujeme za nejsložitější ze všech nezbytných podmínek. Vesměs se držíme pravidla, že krajty by měly mít v teráriu vyšší vzdušnou vlhkost, ale na druhou stranu by měly být víceméně v suchu. Dle našich zkušeností nejsou vhodná vymáčená terária, ve kterých hadi velmi často podléhají různým respiračním onemocněním. Pro zajištění optimální vlhkosti využíváme 2 postupy. U dospělých hadů rosíme obden po ránu jednu stěnu terária přiměřeně tak, aby do večera pokud možno oschla. Většinou zůstanou přes noc vlhké noviny u orosené stěny, ale toto není na škodu. U mláďat a subadultů používáme princip odpařování. Tzn., že nad topnou fólii pod teráriem umístíme plastovou misku s vodou. Tato se postupně odpařuje a udržuje relativní vzdušnou vlhkost stále na úrovni 70-90 %. Všechny tyto mechanismy máme odzkoušeny v našich podmínkách a v našich teráriích. U každého chovatele je nutné najít podobně vyvážený princip, který se bude vždy mírně odlišovat podle podmínek v dané místnosti. Cílem by mělo být udržení vzdušné vlhkosti v teráriích v rozmezí cca. 70-80 % u dospělců a 70-90 % u mláďat.

Páření a cyklování

Při přípravě páření krajt zelených hovoříme o tzv. cyklování. V podstatě se jedná o obdobný postup jako u některých ostatních hadů a v praxi to znamená střídání teplého a chladnějšího období doplněného o vyšší intenzitu rosení. Podle našeho klimatu jsou ideální dobou pro páření jarní nebo podzimní měsíce, zvláště pak typicky deštivé dny s nízkým tlakem v ovzduší. Krajty zelené jsou povětšinou nakloněny k páření v průběhu celého roku, ale v tomto období se významně zvyšuje pravděpodobnost zabřeznutí samic. Před samotným pářením je vhodné na dobu cca. jednoho až dvou měsíců snížit teplotu v teráriích a současně mírně zvýšit intenzitu rosení. Následné umístění obou jedinců do jednoho terária vyvolá během max. 1-2 dní pohlavní aktivitu a většinou dojde i ke spojení. V případě, že samec není aktivní ani po 3-4 dnech, tak jej nahrazujeme dalším samcem. Z tohoto důvodu je vždy vhodné mít připraveno „k akci“ více samců. Samec, který se bude jednu sezónu projevovat jako náruživý smilník, může následující sezónu trávit v apatickém zavěšení bez jakékoli aktivity. V případě aktivního přístupu ze strany samce, ponecháváme chovný pár pohromadě cca. 3-4 týdny. Po této době je možné využít služeb dalšího připraveného samce. Pokud další pojistný samec není k dispozici, samice již oddělujeme do samostatných terárií. Někteří chovatelé dopřávají jednotlivým párům i kratší přestávky pro oddělení, které využívají k nakrmení. My přestávky využíváme také, ale hady krmíme až po 3-4 týdnech, kdy jsou definitivně odděleni do samostatných terárií.

 

Ovulace a POS

První indicií, že páření bylo úspěšné a samice skutečně zabřezla je fakt, že po oddělení do samostatného terária zpravidla přestane samice po krátké době přijímat potravu. V tomto případě je více než vhodné mít připravenu potravu a nakrmit samici ihned po oddělení. Vzhledem k tomu, že samice může potravu odmítat několik měsíců, je vhodné vždy k připouštění vybírat pouze samice v dobré kondici, které toto období snadno překonají. Základním pravidlem by mělo být připouštění samic při minimální hmotnosti 1000 gramů a současně pravidelně dopřávat volné sezóny na zotavenou mezi jednotlivými roky. V případě, že páření bylo úspěšné a samice opravdu zabřezla, zpozorujeme za cca. 1-2 měsíce masivní otok ve střední části těla, který bude trvat cca. 1-2 dny. Občas je tento otok doprovázen zvýšenou aktivitou samice v teráriu, která nevydrží být zavěšena na tyči a neustále prolézá celým teráriem. Tomuto období se říká ovulace a jedná se vlastně o uvolňování připravených folikul (z folikulárního zrání)  do vaječníků, kde jsou následně oplodněny. Cca. 16-19 dní před snůškou dochází zpravidla ke svleku samice. Tento svlek se nazývá POS (PostOvulační Svlek). U většiny našich samic přichází POS vždy 17-tý den před vykladením vajec.

Snůška a inkubace

Během prvního týdne po POS umisťujeme do terária k samici snůškový box. Používáme plastové přepravky s vyřezaným otvorem pro průlez. Velikost přepravky cca. 30x25x20 cm. Box umisťujeme na dno do terária. Samice zpravidla box navštěvuje již několik dní před snůškou a cca. 3-4 dny před snůškou již v boxu zůstává na stálo. Snůška v našich podmínkách přichází zpravidla 17-tý den po POS. Samice zpravidla uzavře ve svých závitech kompletní snůšku, která může zahrnovat 10-26 vajec. V případě, že samice některé z vajec do svých závitů neuzavře, tak toto vejce odebíráme a umisťujeme do inkubátoru. V chovu máme i samice, které po vykladení vajec tyto všechny odhrnou na stranu a nesednou na ně. U takových samic odebíráme vždy celou snůšku a inkubujeme uměle v inkubátoru. Ve snůšce se občas vyskytnou i neoplozená vejce. Taková vejce ihned vyhazujeme, aby nedošlo k plísni na zdravých vejcích. Délka inkubace u krajt zelených trvá přibližně 48-52 dní, při mateřské inkubaci téměř přesně 49 dní. V okamžiku, kdy zjistíme první proříznutá vejce, tak u mateřské inkubace sundáváme samici ze snůšky a nastřihujeme i všechna zbylá vejce. U umělé inkubace čekáme do 50. dne inkubace a v případě, že není žádné vejce proříznuté, nastřihujeme první vejce. Podle stavu mláděte ve vejci buď pokračujeme, nebo počkáme např. do druhého dne, kdy nastřihneme další. Bohužel se nám již stalo, že pokud nebyla vejce včas nastřihnuta, byla u umělé inkubace nalezena ve vejcích plně vyvinutá a mrtvá mláďata. Postupujeme tak, že prioritně se snažíme vejce nechat pod samicí, až v případě, že samice některá vejce neobejme nebo nezasedne na snůšku, tak tuto poté umisťujeme do inkubátoru. Používáme inkubátor značky Forte III, který dokáže řídit teplotu směrem nahoru i dolů s přesností 0,1 °C a vlhkost opět nahoru a dolu s přesností 1 %. Do tohoto inkubátoru umisťujeme plastové krabičky s rozvlhčeným vermikulitem, na který ukládáme vejce. Máme vyzkoušeno, že i v rámci inkubátoru, jsou teplé a chladné kouty. Proto i snůška umístěná do více krabiček, které jsou na různých místech v inkubátoru, mohou mít různé termíny líhnutí. Inkubujeme při teplotě cca. 30,8 °C s poklesem v posledních dnech inkubace na 30,4 °C. Při této teplotě se mláďata začínají líhnout po cca. 51 dnech inkubace.

Odchov mláďat

Čerstvě narozená mláďata umisťujeme po 5-10 do připravených plastových boxů o velikosti cca. 40x30x20. Boxy jsou vybaveny horizontálním žebříčkem, miskou s vodou a papírovými ubrousky na dně. Do každého boxu umístíme ještě kouli z papírových ubrousků, která je nasátá vodou. Takto připravené boxy i s mláďaty umístíme do velkých terárií (kapacita cca. 8 těchto boxů), ve kterých zajišťujeme patřičnou teplotu a vlhkost odparem. Mláďata zkoušíme krmit vždy až po prvním svleku, který přichází cca. po 7 dnech od narození. Předkládáme malá živá myšata, se kterými se snažíme hady vydráždit k útoku. Většinou se stane, že v průměru 1 mládě z 10 odmítá nabízenou potravu. Všechna ostatní postupně krmíme v 5-7 denních intervalech vždy 1 a později i 2 malými myšaty. Po min. 10 samostatných nakrmeních jsou malé krajty připraveny pro samostatný vývoj a mohou putovat k novým majitelům. V případě nežeroucích mláďat tyto postupně zkoušíme více dráždit. Pokud ani toto nezabere, je nutné se přiklonit k násilnému krmení. Pro toto krmení použijeme vždy čerstvě zabité myše, které vložíme hadovi do tlamky. V případě, že mládě nezačne samo polykat nabízenou kořist, je nutné posunout myše dál do krku a postupně vmasírovat až do žaludku. Vzhledem k tomu, že novorozené krajty jsou velmi křehké, měli by tuto proceduru násilného krmení provádět jen zkušení teraristé, kteří vědí jak myše malým a tenkým tělem posunovat dál. Kompletní násilné nakrmení by nemělo trvat déle než krátkou chvilku, protože již samo o sobě je pro hada velmi stresující. Současně by každému násilnému krmení mělo předcházet několik pokusů o vydráždění a samostatné nakrmení. V žádném případě nedoporučujeme zjišťovat pohlaví u mláďat dříve, než dosáhnou 1 roku života. Různé metody sondování a palpování mláďat končí téměř vždy nevratným poškozením páteře v okolí kloaky.