Morelia viridis ARU

Lokalita těchto krajt je soustředěna na souostroví ARU, které se rozkládá jižně od Nové Guinei. Jedná se tedy o ostrovní populaci krajt zelených. Aruánské krajty jsou nejrozšířenější lokalitou v chovech v zajetí. Za toto prvenství „vděčí“ atraktivnímu zbarvení, klidné povaze a poměrně dobré přizpůsobivosti. Základním zbarvením těchto krajt je jasně zelená doplněná o modré odstíny.

Typickým znakem jsou bíle shluky šupin, které se drží kolem hřbetu od hlavy až k ocasu. Ocas těchto krajt bývá zpravidla tmavě až černě pigmentován, je krátký a useknutý. Některé samice z této lokality mají sklony modrat v rámci doby páření a následné březosti. Modrá barva u některých zůstává i po vykladení vajec a ukončení březosti, pouze se např. mění odstíny. Jiným samicím se modrá vrací zpět do zelené a vše se opakuje až při dalším zabřeznutí. Atraktivitu těmto krajtám přináší právě kontrastní zbarvení zeleno-bílá nebo modro-bílá. Spousta chovatelů vyhledává jedince pouze tohoto zbarvení, případně mláďata po takto atraktivních rodičích. Jedině takto zbarvené krajty považují za typické zástupce aruánské populace. Rád bych v tomto článku upozornil na skutečnost, že celozelené krajty s minimálním množstvím bílých šupin se běžně vyskytují i v přírodě. Do Evropy a do soukromých chovů jsou nicméně selektivně vybírány jedinci s velkým množstvím bílých šupin. Důvod je prostý – lépe se prodávají.
V potomstvu aruánských krajt jsou mláďata výhradně žlutého vzhledu. Již na čerstvě narozených mláďatech je patrný tvar useknutého a tmavého ocásku. Podle zbarvení mláďat bohužel není možné v žádném případě rozpoznat zbarvení a počet bílých šupin po přebarvení. Vzhledem ke klidné povaze těchto jedinců je možné chovat pohromadě více mláďat nebo i skupinu subadultních kusů. Dospělé jedince je možné chovat pohromadě vždy v páru nebo pohromadě ve skupině více samic. Dva a více samců se k sobě chovají nesnášenlivě, mohou se napadat, vážně poranit, případně i zabít.